... togaf ...

togaf a její knihy

11:30



Tak jsme v pátek oslavili boj studentů za svobodu a demokracii. Já se třeba naprosto svobodně rozhodla vyhnout se davům na Národní třídě a demokraticky jsme zvolili slavit v bahně Prokopského údolí. Ta svoboda je krásná věc, kéž nám ještě pár desetiletí vydrží. Kromě bujarých oslav jsem i četla. A na to, co jsem četla, se hned podíváme.

Kurt Vonnegut: Tabatěrka z Bagomba
Anotace z cbdb (zkrácená): Při čtení této knihy nás musí napadnout „staré dobré časy", kdy ještě i zábava bývala inteligentní. Člověk aby začal litovat, že ta éra už je pryč. Kurt Vonnegut je jedním z mála nestorů moderní americké literatury, který má dar chytře a humorně zároveň, se smysluplným vzkazem pro celý svět, vyprávět příběhy, které se vám chce číst i dnes, třebaže je po éře povídek, a které se budou číst i za sto let, protože jejich chytlavost nemizí s časem. Vonnegut je od přírody vypravěč, má o čem mluvit a ví přesně, co chce říct.
O této knížce se více rozepíšu za dva týdny, protože jsem se ji rozhodla zařadit do naší čtenářské výzvy. Nicméně už teď vám mohu říci, že anotace nelže, Vonnegut je opravdu vypravěč od přírody. Ač povídkové formáty nevyhledávám, Vonnegutova kniha stojí z přečtení. Umí totiž povídky vypointovat, jeho povídky nejsou pouze literární cvičení ve stylistice.

Evžen Boček: Aristokratka na koni
Anotace z cbdb: Mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky opět řeší nezáviděníhodné problémy. „Nejchudší zámek v Čechách“ zůstává věrný svému označení, a tak tu hraběcí rodinka ani personál rozhodně nemají ustláno na růžích. Místo davů návštěvníků se na zámku kupí neproplacené faktury za vodu a hrozí, že záhy bude největší atrakcí každodenní koupel obyvatel zámku v kašně s dešťovkou. Chce to nějaký nápad… Projekt nazvaný Aristokratka před smrtí se zdá být skvělým řešením. Smrt přitáhne senzacechtivé turisty, bulvární tisk jim udělá reklamu… a budou mít vyhráno. Jenomže všechno je opět jinak — projekt Aristokratka před smrtí je mrtvý. A zabil ho kníže Schwarzenberg. Nikdy ale není tak zle, aby nemohlo být hůř. O tom nás s nevyčerpatelnou dávkou humoru přesvědčuje pokračování úspěšných knih Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu.
Dočetla jsem svoji knihu v mobilu (to je kniha záchranářka, když se mi do kabelky nevejde klasická kniha, tak v MHD čtu z mobilu), takže nastal čas s(t)áhnout po jiné. Aristokratka nebyl dobrý nápad. Kniha v mobilu mi má v mobilu vydržet pár měsíců, nemá to být román spíš povídky a nemají být extrémně čtivé, aby mi kniha v mobilu pár měsíců vydržela. Aristokratka nesplňuje ani jeden bod. Čte se lehce, zvlášť když pozapomenete děj prvních dvou dílů. Takže s Aristokratkou se můj mobil asi dlouho chlubit nebude. Bláznivá rodina Kostků z Kostkova a srandičky z knížete Schwarzenberga mě opět velmi baví. A jsem moc zvědavá, jestli Marie přežije svoje dvacáté narozeniny.

Anotace z cbdb: Když Jen Campbellová začala sepisovat svoje zkušenosti se zákazníky knihkupectví na svém blogu, netušila, jaký úspěch zaznamenají. Postupem času se hlášky mimoňských zákazníků dostaly z obrazovky počítače na papír a od té doby baví jak odvážné knihkupce, kteří musejí dennodenně čelit podivným a občas poněkud děsivým dotazům, i jejich knihomilské zákazníky, kteří dokáží ocenit absurdní a literární humor.
Na Divné hlášky z knihkupectví mě nalákala hous.enka, která o nich psala článek na náš blog. A musím jí dát za pravdu, ta knížka se čte sama. Bohužel v naší knihovně, odkud mám knihu půjčenou, zůstal špatný kousek. Co znamená špatný kousek? Nakladatelství CPress první vydání této knihy totálně zvoralo, o tom co všechno bylo špatně, si přečtěte u hous.enky. Naštěstí se CPress rozhodlo svou chybu napravit a stáhlo knihu z prodeje, opravili chyby a teď už se prodává nezmršená verze. Bohužel naše knihovna nový výtisk s opravami nedostala, a tak jsem nucena vztekat se u toho špatného. Ale jinak je to náramná sranda, zvlášť část o knihkupectví Ripping Yarns, jehož slavnostní otevření proběhlo za účasti Michaela Palina a Terryho Jonese z Monty Pythonů. Moc bych si chtěla s knihkupkyní popovídat o tom, zda mají mrtvého papouška.

Dál čtu Pád výletního mola a Radleyovi. A dál se mořím s KorespondencíV+W. A ještě stále si užívám bláznivá dobrodružství v Další dálniční atrakci.
Tak svobodě, demokracii a čtení zdar!

... togaf ...

Nuda, nuda, šeď, šeď

12:00

Dnes jsem hodně těžko vymýšlela téma na článek. A když už jsem se tak zoufale potila u klávesnice, vzpomínala jsem, u jakých knih jsem měla podobný pocit. Takže dnes to bude o knížkách, které mě trápily, mučily a nudily. Hezky se usaďte a užijte si moje trápení.

Čas má obvykle tu schopnost, že negativní zážitky utlumí, ale těchto pár knih nepodlehlo žádnému časovému zákonu.

Nachytala jsem se u několika knih považovaných za top svého žánru. Třeba Egypťan Sinuhet. Tolik pochvalných komentářů a tak nudná kniha. Ano, v Egypťanovi je pár vtipných hlášek a vlastně je umění napsat nudně příběh s tak pestrou zápletkou, ale Waltarimu se to povedlo. Stejně tak Jméno růže, Eco je uctíván jako výborný myslitel, teoretik a spisovatel, a přesto je pro mě jeho nejslavnější román nudná překombinovaná kniha s dobrým nápadem. Chápu, proč jsou oba autoři, resp. knihy populární, ale na mě to bohužel nezapůsobilo. Nicméně jsem na sebe hrdá, že jsem obě nudné bichle dočetla do konce.

Dále tu mám knížky, které jsou experimentem ve svém žánru. Podle mě experimentem, který se nepovedl. Např. Hotel Europa – mnohovrstevnatý román o exilu a návratu jednoho rumunského spisovatele. Celé je to takové zmatené, nevěděla jsem, co je ještě realita a co už metafora. U jiných knih by mi to ani nevadilo, ale tato byla psána tak hutně a no východoevropsky. Spisovatelé z východní Evropy (do které v této problematice počítám i Česko) mají těžký, depresivní styl psaní; velmi pesimistický přístup k životu a minimum smyslu pro humor. Většinou, samozřejmě tu máme i výjimky, které miluju. Ale vážný společenský román je ve východní Evropě uznávaný, a pro mě nestravitelný.

Překvapivě jsem se nudila i u populárních knih z prostředí, které mám ráda. Tak třeba opravdu miluji angloamerické autory. I zde se ale najde nudná výjimka Kentaur Johna Updika. Četla jsem od něj povídky Milenci a manželé, které mě naopak bavily. Takže problém nebude v Updikovi, ale v Kentaurovi. Blahodárné zapomnění zahalilo zážitek z četby a mě po této knize zůstala jen nudná pachuť. Takovýchto zapomenutých knih mám více – Kniha rozkoší, smíchu a radosti od Párala, Sněžím od Kohouta, Láska román od Laurensové a další a další.

Velké zklamání mi přineslo Interview s upírem, upíři, americká autorka, dokonce prostředí mého oblíbeného Jihu a nuda nad nudu. Bohužel navnaděna filmem jsem u knihy trpěla a přála hlavnímu hrdinovi, aby ho už konečně někdo zabil. Pokud možno zábavně.

Sem tam jsem se nudila u klasické literatury typu Faulkner nebo Vančura, ale to bylo v rámci povinné četby do školy, tak nechci být přespříliš kritická. Možná jsem tyto klasiky četla ve špatném věku.

A pak tu je samostatné odvětví odborné literatury, ale knihy z tohoto oboru jsem nečetla tak úplně dobrovolně, takže je pro tentokrát vynechám. Třeba vás někdy seznámím s nudnými díly z oboru literární vědy.

 

 

... hous.enka ...

O čtenářských životopisech

10:30

Určitě jste si už někdy zkoušeli napsat profesní životopis. Sepsali jste do několika odstavců své vzdělání, dosavadní zaměstnání a své zájmy. Ale napsali jste si už svůj čtenářský životopis? A jak takový životopis vlastně vypadá? Víc se dozvíte v dnešním článku.



Pokračovat ve čtení

... togaf ...

togaf a její knihy (a trochu i seriál)

11:00



Dnes bude článek o mých (do)čtených knihách trochu okořeněn absurdním humorem. Neměla jsem totiž čas číst a důvodem byl Maratón Dvaadvacítky. Znáte seriál Dvaadvacítka? Jde o pořad skládající se z krátkých skečů a gagů, jejichž aktéry je trojice pánů Jan Kraus, Jiří Ornest a Josef Žluťák Hrubý. Seriál se vysílal na ČT1 v roce 1998 a jde o velmi originální počin. Humorem se Dvaadvacítka blíží České sodě, Monty Pythonům nebo duu Hugh Laurie & Stephen Fry. Já osobně před maratonem neznala všechny scénky, ony se ani všechny nedochovaly (a fanoušci doufají, že se v ČT jednoho dne najdou a ideálně, že vyjdou i na DVD). Maraton pořádalo Bio Oko, takže atmosféra byla parádní. Dostavil i se jediný přeživší z legendární trojky Jan Kraus a spolu s režisérem Martinem Vadasem zavzpomínali na vtipné historky z natáčení.
Během maratonu mělo být puštěno všech dochovaných 13 dílů. Po každém dílu, trvajícím 30-45 minut byla přestávka na občerstvení. A protože tato úžasná akce začínala v půl deváté večer, byl konec naplánován na pátou hodinu ranní. My bohužel do ranních hodin nevydrželi, zbaběle jsme prchli do postele už v půl druhé. Ale i tak to stálo za to, a pokud Dvaadvacítku neznáte, podívejte alespoň na legendární skeč Hospoda U Tří demogratů. Mimochodem, restaurace, kde se tato scénka natáčela, existuje a je v provozu. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V neděli jsme Maratón Dvaadvacítky zakončili na obědě U Bukačů, jak se restaurace jmenuje doopravdy. Seděli jsme u stolu „u okna“, leč prejt nebyl na jídelníčku. A obsluha byla nevítaně milá. 


 

Rozečtené mám dvě knížky na naši čtenářskou výzvu, ale nebudu vám prozrazovat, jakou nedočtenou knihu plánuji dočíst, ani co pro mě vybrala hous.enka, to se dozvíte až první středu v prosinci.

AUDIOKNIHY    
Momentálně mám rozposlouchané dvě audio knihy.

Terry Pratchett: Mort
Anotace z cbdb: Chtěli byste zaměstnání, do kterého musíte vstoupit mrtvý? Mort, mladý vesnický klučina, ano. Když nastupoval na post Asistent Smrtě, představoval si to jako romantické dobrodružství, avšak jak posléze zjistil, jeho touhy se nescházejí se Smrťovými a že tato úloha asi nebude tak romantická, jak si dříve myslel. Vše probíhá jakš-takš jak by mělo do chvíle, kdy Mort pozná krásnou princeznu Keli, načež se dozví, že má být zavražděna a jí má pomoci na onen svět.
Dlouho jsem se audioknihám Terryho Pratchetta vyhýbala, mám příběhy ze Zeměplochy moc ráda a bála jsem se, že se mi audioverze nebude líbit. A pak jsem zjistila, že knihy namluvil dvorní překladatel Pratchetta u nás, Jan Kantůrek. Kantůrkův přednes má své chyby, třeba až příliš výrazné sykavky a poněkud unylý přednes, ale je z jeho čtení cítit fanouškovská láska ke knize a to pro mě vyváží všechny nedostatky. 


Robert Merle: Smrt je mým řemeslem
Anotace z cbdb: Tento světoznámý román je sugestivní zpovědí Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolfa Hoesse), který během svého působení v koncentračních táborech dohlížel na smrt nespočtu lidí. Na jedné straně milující otec a manžel se stal pro miliony lidí symbolem zla a smrti. Byl to muž, jenž postupně ztratil víru v boha, ale našel novou - v Německo.
Je nepřesné napsat o knize s tímto tématem, že se mi líbila. Snad lépe řečeno: kniha je výborně napsaná. A stejně dobře je i načtená. Úkolu se ujal Norbert Lichý a musím říct, že je obdivuhodné, jak pouhou intonací dokáže napodobit úsečnost němčiny. Jeho odsekávání slov, přísnost a chlad, který z jeho slov vyzařuje, je strašidelný. Celá nahrávka má přes 11 hodin a já vám ji už teď doporučit, přestože jsme slyšela asi tak dvě hodiny.

Tak to byl můj uplynulý týden. Sice jsem moc nečetla, ale užila jsme si ho maximálně, ať už svatomartinskými hody (nebo v mém případě svatomartinským obžerstvím) nebo na Maratónu Dvaadvacítky. A jak jste se bavili vy?

... togaf ...

Togaf a její knihy

10:00



Uplynutý týden byl bohatý na zážitky a jak už to tak bývá, čím víc se toho děje, tím méně je času na čtení. Ale nestěžuji si, zúčastnila jsem se báječných akcí a udělala si výlet na depresivní v mlze zahalenou Vysočinu. Tak tedy čaj s medem/rumem (záleží na preferencích) do ruky a hurá k togafiným knihám.


Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz