Proč (ne)čtu knihy opakovaně
8:00
Můj
čtenářský život se mění. Kdysi, a není to tak dávno, jsem byla zapřisáhlý mono
čtenář. Teď mám rozečtené minimálně tři knihy. A množství přečtených knih
zůstává víceméně stejné. Víte, jak se mi toto porušení knižní monogamie
přihodilo? Jednoduše jsem si vzpomněla na oblíbenou pasáž z oblíbené knihy
a dostala neodolatelnou chuť si ji přečíst. Ale měla jsem rozečtenou jinou
knihu. Tlustou knihu, nudnou knihu, knihu do školy. A už jsem v tom jela.
Stal se ze mě promiskuitní čtenář. Postupně jsem se dopracovala do současného
stavu.
Stále
mám jednu knihu jako tu hlavní, je to ta, kterou vozím s sebou v kabelce.
Pak mám rozečtenou jednu z oblíbených, která leží na nočním stolku a
trpělivě čeká, až budu mít před spaním chuť na pár odstavců osvědčené lásky.
Dále mám krizovou knihu. To je kniha v mobilu. Ta čeká ještě trpělivěji
hluboko v útrobách telefonu, až nastane kýžená krizová situace. Krizová
situace pro mě znamená dočíst kabelkovou knihu někde na cestě. Jet vlakem nebo
metrem a nemít co číst, je prostě krize. Další kniha je nebeletristická. Za ty
roky mé čtenářské aktivity vím, že i když mám hroznou chuť přečíst si sbírku
básní, dopisů nebo divadelní hru či odbornou publikaci, po pár stránkách mě ta
neodbytná chuť přejde. Proč se tedy trápit a týdny se prokousávat knihou, na
kterou nemám náladu. Raději ji nechám doma a sem tam si pár stran přečtu.
Takovouto knihu čtu dlouho, ale čtení je pro mě zábava a ne soutěž. Poslední
dobou mám ještě jednu knihu v audiopodobě. To je moje zachránkyně do
autobusu, kde si nemůžu číst klasickou knihu a zpříjemňuje mi i domácí práce.
Kabelková
kniha se mění zhruba po týdnu, momentálně je to jedna ze série Mycelium.
Opakovaně čtená a mnou milovaná kniha na nočním stolku je právě v tuto chvíli
Carpe jugulum. Tenhle kousek z Úžasné Zeměplochy je první, který jsem
četla. I proto je to jedna z mých nejoblíbenějších pratchettovek. Pokud
náš blog sledujete od jeho vzniku, určitě jste si už ode mě nějaký ten
chvalozpěv na Zeměplochu přečetli. Krizovou knihou v mobilu je Hovno hoří.
Na krizové knihy se hodí povídky. V nouzi přečtu jednu dvě povídky a pak
se ke knize můžu s klidným svědomím vrátit za pár týdnů/měsíců. Nemusím si
pamatovat děj, ani vztahy mezi postavami a koneckonců ani ta jména.
Nebeletristická kniha se mi trochu protáhla z týdnů/měsíců na roky. Ano,
je to slavná Korespondence V+W. Letos ji ale určitě dočtu. Určitě. No a jako audioknihu
poslouchám Marťana.
A
jak to máte vy? Jste zapřisáhlí monogamní čtenáři nebo to táhnete s několika
knihami současně? Klidně se nám svěřte, máme pochopení pro oba tábory a
nesoudíme.
/togaf/
0 Comments