Dočteno podle hous.enky (12. týden)

10:25

    Zdravím vás do pátečního dopoledne! Na svých pátečních článcích mám snad nejradši to, že vám můžu připomenout - kdybyste na to náááhodou zapomněli - že už tady máme víkend. Někdo ho stráví u televize či monitoru, jiný vyrazí na výlet a jsou i tací, kteří se víkendem pročtou. Mně se líbí představa všech tří věcí a věřím, že můj víkend bude právě takový.
    Víkendová radost mi začala vlastně už včera. Nejen že když jsem přišla na hodinu Body firming, tak že byla zrušena, ale čekala tam moje togaf, tak jsme šly na kafe. Jo, tohle je prostě pohodička.
     Navíc jsem včera v supermarketu objevila simpsňácké Tic tacy s příchutí buzz coly, ze kterých jsem nadšená. Na každém žlutém bonbonu je hlava jednoho z rodiny Simpsnů. Mám pocit, že chybí jen Maggie a Lisa. Což se vlastně k tomuhle týdnu tematicky bohužel dost hodí, protože zemřela Helena Štáchová, loutkoherečka a dabérka, která právě těmhle dvěma propůjčila svůj hlas.
   Ač nemám ráda projekt Opráski sčeskí historje, tak sem chci sdílet obrázek, který uveřejnili na své facebookovské stránce a který se mi moc líbí. Krásný způsob, jak vzdát čest nejznámější loutkoherečce naší země.





   Nejdřív se chci vrátit ještě k názvu tohohle článku: Dohousenkováno. Protože s togaf obě píšeme o přečtených knížkách, je v archivu článku často vidět jen název článku Přečteno/Právě čtu/Dočteno. A protože vystupuju pod nickem hous.enka, rozhodla jsem se tenhle svůj nick promítnout i do názvu článku, ve kterém vás každý pátek seznamuji s knihami, které se mi v uplynulém týdnu podařilo dočíst. Po dočtených knihách následují knihy právě rozečtené, kdy většinou píšu o knihách, které jsem tenhle rozečetla.
 Teď už pojďme rovnou ke knížkám, které jsem tenhle týden dočetla.

Dočteno

     Tenhle týden byl na dočtené knihy poměrně bohatý. Důvodem se zdá být fakt, že některé knihy neměly mnoho stran, jiné se mi četly dobře, další mi sedla tematicky a jednu jsem četla snad dva měsíce, takže jsem ji v tomhle týdnu konečně dočetla.

J. R. Ward: Milenec z temnot

"Páni" (...) Má i špičáky. (...) Zkusmo zvedla ruce a vytvořila z prstů pařáty. Zasyčela. Bezva. Konečně bude mít oslava Halloweenu tu správnou šťávu." (s. 332)
Anotace z cbdb: 1. kniha v sérii Bratrstvo černé dýky.
Úvodní román slavného cyklu představuje tajné bratrstvo šesti upírských bojovníků, ochránců rodu. Ti ve skrytu noci vedou nekonečnou a neúprosnou válku s odvěkými nepřáteli o svá území v Caldwellu. Nejkrvežíznivějším z upírů je vůdce bratrstva, Wrath, který touží odplatit vraždu svých rodičů. Avšak když jeden z jeho nejstatečnějších bojovníků padne a zanechá po sobě polorodou sestru, musí za ni Wrath vzít zodpovědnost. Zavede ji do světa neživých, o němž dosud neměla tušení, do světa smyslnosti, o níž se ji nezdálo ani v nejdivočejších snech. Úvod cyklu Bratrstvo černé dýky.
    Ehm, tak kde začít. Éru Pravé krve i Stmívání mám už pár let za sebou. Ale ráda čtu brakovou literaturu, dobrou brakovou literaturu. Mám ráda, když se v knihách pořád něco děje, když akce stíhá akci. Mám ráda, když hrdinky o věcech trochu přemýšlejí a když nevlhnou při každém pohledu na kožené kalhoty vysokého vlasáče, který se tak dematerializuje...
    Čekala jsem románek, kde Bratrstvo černé pracky, pardon černé dýky, bojuje proti padouchům, kterých je americký svět plný. Celá ta věc s výcvikovým střediskem bezduchých mě nebavila. Nebavil mě ani Wrath a jeho všeználkovství a jeho vizáž sexuální mašiny. Největší problém mám ale s tím, že se v té knize za celou dobu nic nestalo. Fajn, pár mrtvých a pár postelových scén tu bylo. Ale to je vše. Jediný boj byl popsán pár větami a konec.
    Možná za čas zkusím druhý díl, ale výhledově se tedy nechystám na čtení série.

Stephen King (aka Richard Bachman): Dlouhý pochod

"Jste fajn kluci. Ale nepřihlásili jste se sem proto, abyste vyhráli Cenu. Většina těch kluků tady kolem ani neví, proč do toho vlastně šla." (s. 120)
Anotace z cbdb: Dlouhý pochod - tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí - tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle.
    A máme tu další zklamání. Tentokrát od mistra hororového žánru - Stephena Kinga.
    Moje krize přišla asi na dvacáté míli, když kluci začali odpadávat. Zatímco na začáku pořád čekáte nějaký zlom, zvrat, příjezd Majora, tak postupně už jen tupě čtete a už je vám fuk, kdo zrovna prošlapal boty, kdo kadí uprostřed silnice nebo koho zrovinka zastřelili. Dlouhý pochod je neuvěřitelně monotónní a únavný román, který ač má nějakých dvě stě osmdesát stran, působí, jako by jich měl tisíc. Nejen že se nic neděje, ale chybí tu jakékoli vysvětlení čehokoli. Čtenář jen tápe, klopýtá a... a ono to nakonec nějak dopadne.
   Takže ke konci: strašný průser. Metafora tam byla jak Brno, ale já ji přesto nepochopila. Uf, ne, Kingovi dávám pár týdnů odpočinek a pak se pustím buď do Dallasu 63 nebo do Řbitova zviřátek. A pak se tedy uvidí. Zatím je moje hodnocení Kingových románů tak padesát na padesát: Dlouhý pochod vs. Running man. Uvidíme, co tedy přijde s dalším kouskem.

Rita Pohle: Zbavte se zbytečností! Odpoutejte se od věcí, ukliďte si, udělejte si prostor

"Méně věcí a prázdnota vnesou do vašeho života lehkost a řád." (s. 41)
Anotace z cbdb: Rozhlédněte se někdy po svém bytě či domě. Některých věcí máte opravdu příliš. Opravdu je všechny potřebujete? Když se zbytečných věcí zbavíte, uděláte si prostor na změny, vyjasníte si situaci a pocítíte úlevu.
    Trochu vykrádačka Marie Kondo, která tvrdí, že doma máte mít jen to, co milujete. Nově se tu objevuje i digitální nepořádek a vše je utříděno do obsahu, jak vidíte na fotce vlevo.
     Není to rozhodně přelomová kniha o uklízení a ani vás nejspíš nedonutí uklízet, když vlastně uklízet nechcete. Nicméně já mám takový typ literatury ráda a baví mě o tom číst (a následně uklízet). Zajímavá a jednoduchá mi přijde metoda Tří krabic: do Jedničky dáte odpad, do Dvojky věci k recyklaci (věci k prodeji, k darování) a do Trojky uložíte vaše osobní poklady. Jop, myslím, že tohle by mohlo fungovat.
 

Vera Brosgol: Anin duch

"Zůstanu. Slibuju." (s. 78)
Anotace z cbdb: Poučný komiks o tom, že podvádět se nemá a ne všechna strašidla zůstanou u pouhého strašení. Aňa je studentkou střední školy, jednoho dne spadne do opuštěné studny v parku a tam se jí zjeví duch dávno mrtvé dívky. Spřátelí se s ní, Aňa dokáže fantóma ovládat a brát na priocházku, což by bez ní nemohl dělat. Pomáhá jí za to s učením, ale čím dál víc ji začne ovládat -- jako pravý fantóm. Nakonec Aňa bojuje o holý život, aby si z ní děsivý duch nechtěl udělat kamarádku i na onom světě.
    Velmi povedený komiks o tom, že s kamarádkama je to občas hodně těžké. Skvělé barvy, dobrý překlad, zajímavý nápad a kapka ruské inspirace. Za sebe říkám, že tohle se hodně povedlo a víc si přečtete v mém středečním článku.

Ivona Březinová: Řvi potichu, brácho

"'Aspergera?' zarazila se (stará suplující učitelka) Neklanová. 'To myslíš... jako ten Rain Man?'" (s. 99)
Anotace z cbdb: Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.
    Ano, Jeremiášovi je už v dětství diagnostikovaný nízkofunkční autismus s těžkou mentální retardací. V reálném životě to vypadá tak, že snídá jedině kulaté koláčky s rozinkami, ven chodí zásadně se poklicí od starého vyvařovacího hrnce a jeho nejbližší střídají oblečení podle předem jasně daného klíče. Kam to celé spěje, je jasné už s příchodem prvního anonymního dopisu.
Příběh je vyprávěn Jeremiášovou sestrou Pamelou ( což je mimochodem příšerné jméno) a jako kontrast k Jeremiášovi na mě působila postava Patrika. Moc nerozumím, jak je možné, že si Pamča ničeho nevšimla.
    Výsledkem je ale nejen sonda do každodenního života s těžkým autistou, ale zejména se Ivoně Březinové povedlo načrtnout sondu společnosti, která autisty obklopuje. Ať už to jsou sousedé, učitelé, sociální pracovníci, kamarádi, děti z dětského kolektivu (tedy NEkamarádi) i lidi, které autista prostě jen tak potká na ulici (řidič auta, který ochotně přeparkuje, paní v pekárně...).
    Kniha je nominována na Magnesii Literu za dětskou prózu a bylo by hezké, kdyby ji vyhrála. Česká literatura knížky o malých autistech stále ještě postrádá.

Rozečteno

 Lewis Carrol: Alenka v kraji divů a za zrcadlem.

    Alenku čtu v překladu manželů Skoumalových a zatím jsem vlastně nadšená. Zkoušela jsem číst Alenku jako desetiletá a to mi tedy těžce nesedlo - vše bylo zmatené, nepochopitelné.
A dnes? Dnes si užívám všechny ty bláznivě zlomyslné postavy, které Alenku provázejí ve světě divů. Za všechny musím zmínit zkoušeného houseňáka. Protože hous.enka, že jo.


Mike Lancaster: 0.4 Soumrak civilizace

    Wau! To, co ze začátku vypadalo jako obyčejné young adult pro kluky (ústřední hrdina je kluk) se ukazuje jako velmi povedená sci.fi záležitost pro každého, kdo má rád sci-fi.
    V městečku se koná jakási výroční akce, kdy se soutěží o putovní pohár města. Kyle (hlavní hrdina) se přihlásí jako dobrovolník do scénky, kde jeho kamarád hledá čtyři dobrovolníky, aby je mohl před lidmi zhypnotizovat. Když se Kyle se zbylými třemi dobrovolníky probere z transu, všechno je jinak. Celé město jako by spalo, nefunguje rozhlas, televize, počítače... A pak se město probudí a začne jít po těch čtyřech, kteří se nechali zhypnotizovat...
   Nečekala jsem nic, dostávám hodně. Je ohromná škoda, že další knížky od Mika Lancastera nebyly přeložené do češtiny. Že by nastal čas vrhnout se do čtení anglických knih?
 

 
 
 


 

 

 

You Might Also Like

0 Comments

Popular Posts

Zdroj obrázků a fotek

Veškeré obrázky a fotografie na tomto blogu jsou buď naše vlastní, nebo z následujících zdrojů: www.pixabay.com, www.cbdb.cz