10 + 1 věc, kterými Memento Libri odlišuje od ostatních knižních blogů - 2. část
8:00
Vítáme vás u druhého dílu článku o tom, v čem se od ostatních knižních
blogerů lišíme.
Nechceme působit pyšně, ale o jedinečnost se snaží asi každý bloger, takže
tady máme dalších pár originalit Mementa libri.
Nečteme jen brak. Čteme jak současnou literární
produkci, tak literaturu dvacátého století a nevyjadřujeme se ke starším
knížkám gify, jak jsme pohoršené, že tohle někdo napsal
Maturity máme dávno za sebou, ale přesto se čas od času vrátíme k české i
světové klasice. Nepohrdáme Hrabalem,
neušklíbáme se nad Nerudou, louskáme Hawthornea. Literatura se vyvíjí, mění se to, jak
ji vnímá čtenář tehdy i nyní. A pokud někdo zjednodušuje recenzi na Aloise
Jiráska s tím, že ke knížce umístí gif, kde postavička na obrázku
protáčí oči, nevypovídá to o knížce, ale o člověku, který tu knihu
"hodnotí".
My se takovému zjednodušování snažíme vyhnout. Když je knížka špatná,
snažíme se vysvětlit, proč si to myslíme. Někdy, když jsme z knížky nadšené,
tak jsme možná drobet nesoudné a naše oslavné komentáře nejsou zcela
konstruktivní.
Nezapojujeme se do soutěží, ve kterých si bloger dá
podmínku "sledovat mě na blogu/na Facebooku/na Twiteru") a stejně
koncipované soutěže samy nevytváříme
Soutěže nás baví - rády se jich účastníme - nebo alespoň ta starší půlka
našeho týmu - a rády je pro vás vymýšlíme. Co nás ale mrzí, když
prostřednictvím soutěží vydírají blogeři své čtenáře. Proč bych měla někomu
dávat like? Copak bloger nepíše proto, aby ho lidé četli? Potřebuje si nahonit
ego sledováním toho, jak mu přibývají "lajky"?
Jasně, taky nám vaše "lajky" lechtaj ego, ale pokud nechcete,
nemusíte nás nikde oficiálně sledovat. Jsme rády, když nás prostě
"jen" čtete.
Nevadí nám, že knížky ze čtečky nevoní
Tak jo, tenhle důvod je trochu recese, u každého článku, kde se objeví
sprosté slovo „čtečka“ se strhne diskuze o tom, zda je lepší klasická papírová
kniha nebo ebook. Nám je to jedno. Čteme ve formě, která se zrovna hodí
k našemu životnímu okamžiku. Takže togaf na cestu s batůžkem po Rusku
opravdu neveze dva díly Anny Karenin, hous.enka čte v metru z mobilu,
protože je to tak prostě pohodlnější (jedna ruka je stále volná k držení
mastné tyče). A dokonce togaf objevila kouzlo audioknih, takže nejen, že necítí
papír, ale ani nevidí písmena! Hanba jí!
Nezpracováváme
tag články
Rozmohl se nám tady
takový nešvar - tagy. Myslíme tím takové ty články, které jeden bloger vymyslí
a sveze se s ním celá vlna dalších blogerů, kteří nedokáží vymyslet vlastní
článek. Ano, teď si drobet protiřečíme, protože i tenhle článek je svým
způsobem takovým tagem. Rozdíl vidíme v tom, že jsou konstruktivní tagy (jako
například Deset věcí, kterými se odlišuji od ostatních blogerů) a pak jsou tagy
nekonstruktivní. Příklad z poslední doby? Humbook tag Marry Kiss Cliff... Je to
teď naprosto všude. Máte se rozhodnout, koho z hrdinů byste políbila, koho
byste si vzala a koho byste shodila ze skály... Achjo.
Nepíšeme jen o
právě vydávaných knihách
Rozumíme tomu, že psát
recenze je bezva, protože dostáváte knížku zadarmo, ale u nás recenze věnované
jediné knize moc nenajdete. A pokud náhodou takovou recenzi napíšeme, je to
proto, že nás daná knížka jakkoli oslovila.
Většina článků je ale
spíš jiného ražení. Píšeme o akcích, které jsme spolu navštívily, o knížkách a
čtení obecně, o literárních akcích a kampaních a hlavně si samy vybíráme, o čem
napíšeme. Všechno píšeme tak, jak to samy vnímáme.
Myslíme si, že
podřídit obsah blogu tomu, co mi nakladatelství nabídne za knížku, je cesta do
pekel.
Nepíšeme o
osobních problémech
Každý má problémy.
Opravdu všichni. Váš soused, vaši rodiče, vaše báječné kamarádky, vaše šťastně
vdané nejky, vaši kámoši se dvěma dětmi. Všichni. Ale málokdo je
ventiluje na veřejnosti. A ventilovat je na literární blog je další úroveň
pekelnosti. Jasně, pokud berete drogy a chcete o tom napsat blog, prosím. Pokud
máte anorexii a chcete se z toho vybl... vypsat na blogu, máte to mít. Ale
pokud tohle děláte na svém literárním blogu, je nám vás líto. Jasně, zvedne vám
to počet čtenářů, ale za jakou cenu?
Ale my na našem blogu
naše osobní trable rozebírat nebudeme. Náš blog není náš osobní deníček.
Co říct závěrem? Snad
jen to, že každý má samozřejmě právo vyjádřit svobodný názor - nejen na svém
blogu. Neodsuzujeme nikoho, že pojal svůj blog tak, jak ho pojal. Je to čistě
věc každého blogera.
0 Comments