Naděje uprostřed rozkladu
11:20
Dnes si u nás na blogu můžete přečíst recenzi na jednu zajímavou antiutopii. Nejedná se o žádnou young adult, naopak autorem této knihy je uznávaný Paul Auster. Kniha vyšla už před pár lety a pokud jste ji zatím nečetli, vřele vám ji doporučuji.
Paul Auster: V krajině posledních věcí
Antiutopie amerického spisovatele Paula Austera
V krajině posledních věcí z roku 1987 vychází nyní i v Česku.
Austerův umělecký záběr je široký, píše knihy, scénáře, eseje, ale věnuje se i
překladům. Stejně různorodé jsou i žánry jeho literárních děl. Dystopický román
V krajině posledních přání není přesně ukotven ani v čase, ani
v místě. Děj se odehrává v nejmenovaném velkoměstě v neurčité
budoucnosti. Svět postihla katastrofa, zda přírodní nebo vinou lidí není
specifikováno. Příběh je psán jako jeden dlouhý dopis hlavní hrdinky Anny,
která se do města vydala hledat bratra. A čtenář je tak nechán na pospas
vlastním úvahám. Anna i její přítelkyně, které je dopis určen, vědí, jaká
katastrofa svět postihla, není proto nutné, o tom znovu psát. Anna i její
přítelkyně ale pocházejí z jiné části světa, Anna připlula lodí a na bídu
takového rozsahu není zvyklá.
Civilizace se po kolapsu zhroutila, nedostatek panuje ve
všech sférách života. Počasí je nepředvídatelné, jídla je nedostatek, oblečení
už nepodléhá módě, důležitá je pouze jeho funkčnost. Spolu s nedostatkem a
bídou se mění i lidské myšlení. Anna je šokována, za jak krátkou dobu byli lidé
schopni zapomenout výrazy označující věci, které už nejsou schopni používat. Když
už neexistují letadla, lidé zapomenou i samo slovo, není důvod pamatovat si
shluk písmen, který nemá význam. Společnost po kolapsu má svá děsivá specifika,
například je nedostatek energie, proto je třeba vše recyklovat, i mrtvé lidi.
Pohřbívání mrtvých je přísně zakázáno. Bezútěšný život u mnohých vyvolává touhu
po konci utrpení, proto je ve městě několik sebevražedných skupin. Pro bohaté
jsou v provozu různě exkluzivní kliniky eutanazie.
Důsledky kolapsu Auster popisuje do detailů, zamýšlí se nad
příčinami a následky a jeho postapokalyptický svět je celistvý a velmi
pochmurný. Lidé se snaží uspokojit pouze základní potřeby, státní správa
funguje jen v nezbytných případech – policie si vystačí s represemi,
vlády s utlačováním menšin, nemocnice neexistují, obchod s jídlem je na
hranici ilegality.
Začátek románu je téměř bez naděje na lepší budoucnost. Anna
velmi rychle zjistí, že její plán na nalezení bratra byl naivní. V městě
je ztracená a přežívá bez větších nehod spíš díky náhodě. Ale Anna ještě
neztratila všechno ze svého lidství, díky soucitu a dobrému skutku její
bezútěšný život nabere směr. Život v městě, kde je umírání na denním
pořádku, je pořád život a Anna zažívá i šťastné období.
Auster svůj román napsal jako jeden dlouhý dopis, proto je
zde mnoho popisných pasáží a málo dialogů, ale autor i tuto zdánlivě nudnou
formu dokáže okořenit akcí a dobrodružstvím. Jak taky jinak, když každodenní
život se stal bojem o přežití. Návrat domů není pro Annu možný, protože město
se opevnilo, a opustit ho je nemožné. Anniny životní osudy jsou silné a nechybí
v nich soucit, zrada, radost, štěstí ani bezmoc a utrpení. Zkrátka život i
po kolapsu běží dál, jen je pro většinu lidí těžké zvykat si na nový řád.
Kniha napsaná před víc než čtvrt století má stále co říci,
díky její časové neukotvenosti nevyvolává úsměv nad nepřesnou vizí budoucnosti.
V krajině posledních věcí je román, na který se nezapomíná, Auster totiž
umí vyprávět a jeho pochmurný svět má jakési zvrácené kouzlo. I když se svět
rozpadá, Anna neztrácí naději a spolu s ní ani čtenář.
0 Comments