Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn
8:00
Kniha je nominována v kategorii Litera za prózu.
Pokračovat ve čtení
Josef Pánek (* 1966) je český vědec v oboru výpočetní molekulární genetika (bioinformatika) a spisovatel. Studoval v Praze. Žil v Norsku a v Austrálii a kvůli svému povolání cestoval po světě, což se odrazilo v jeho novele Láska v době globálních klimatických změn. Nyní žije v Česku. (zdroj: wikipedia.cz)
Wau, tohle byla jízda! Na první pohled je jasná inspirace Hrabalem. Nejen stavbou vět, ale i tím, jak autor vypráví příběh. Po prvních pár stranách jsem si říkala, že to vzdám, protože je to jeden velký nonsens... Neustálé opakování stejných vět obsahujících nejen "v Indii, Bangalore" zní skoro podobně jako Poeovo "Nevermore". Po pár stranách si ale zvyknete. A jakmile se příběh zlomí a ústřední hrdina se setká s indickou dívkou u slumu, nedá se přestat číst.
Nejsilněji na mě působily zážitky z cesty na Island, kdy se hrdina na začátku 90. let vypraví na tenhle ostrov jen se spacákem a pecnem chleba pod rukou (obrazně řečeno, ale daleko od pravdy to není). Dobře popsaná je i Francie a následně cesta stopem do Prahy. Ale za tím vším je něco víc, co si ze čtení odnesete. Mně se líbilo vnímání toho, co je domov a kde jsme doma. Líbilo se mi, jak hlavní postava nedokázala pochopit, že všichni kolem něj vnímají jeho krásnou KOlumbijku ja indiánku, se kterou by se měl okamžitě rozejít. To nepochopení a odmítání pochopení v dnešním pestrém světě, kdy kámen nezůstal na kameni a kdy na všechno působí vlivy dalších sil ze západu a z východu... Jo!Josef Pánek napsal neotřelý román, ve kterém se cizinec plný předsudků ( ač skoro devět let už žije ve světě) ocitá v zemi, kterou stále vnímá přes svoji černo-bílou optiku. Sám své předsudky nevnímá, ale to neznamená, že tam nejsou. Jakmile se zamiluje (a to není spoiler, protože podle názvu vám to muselo být jasné), srdce jeho předsudky přemůže. Anebo taky ne. Kdo ví.
Jediná výtka, kterou ke knize mám, jsou korektury. Volný proud vědomí a věty na několik řádků se zřejmě složitě kontrolují, ale i tak by v knize neměly zůstat věci jako: "a oni my [místo mi] skrz mý geny odpovídali" (s. 123) nebo že ho vyhodili "z auta i z batohem" (stranu se mi už nepovedlo dohledat).
Co o knize píší na webu Magnesia Litera: Kniha Josefa Pánka je jak stylově, tak tematicky absolutně překvapivá a svébytná, jelikož je naprosto nezávislá na jakémkoliv současném literárním trendu. Na 150 stranách se sice dotkne většiny aktuálních témat, jako jsou xenofobie, rasismus a další globální jevy, ale dělá to s noblesou, humorem i s jistým dacanstvím blízkým Hrabalovi, Haškovi či Demlovi. A dělá to hlavně s osvobozujícím nadhledem, snad proto, že se autor je vědec, molekulární genetik. Děj novely je posazen především do indického Bangalore, kde se má hlavní postava zúčastnit jakéhosi sympozia. Vyrazí si do ulic a tam potká indickou dívku v džínách uprostřed jiných dívek v sárí. Vyfotí si tu v džínách, protože mu připadá mezi těmi sárí absurdní. Ona ho požádá, ať fotku okamžitě smaže, on to udělá a tím celý příběh začíná. Pánkův román je v českém literárním kontextu jedinečným příběhem o globální vesnici zvané Země, rasismu, nevyzpytatelných cestách srdce a nakonec i o globálních klimatických změnách.
0 Comments