Petra Soukupová: Kdo zabil Snížka?
11:06
Pokračovat ve čtení
Petra Soukupová se narodila v roce 1982 a patří mezi naše nejúspěšnější české spisovatelky. Kromě čtyř knih pro dospělé vydala i jednu knihu pro děti (Bertík a čmuchadlo, Host, 2014). Její knihy se pravidelně objevují v žebříčcích bestsellerů a většina její knih získala nejrůznější ocenění. V letošním roce se podle její povídky Na krátko natáčí stejnojmenný film. S knihou Kdo zabil Snížka je volně provázána kniha Nejlepší pro všechny, která rozvíjí příběh jedné z postav, se kterou se setkáváme během pátrání po Snížkovi.
V románech Petry Soukupové hrají hlavní roli děti a svět kolem nich. Nejinak je tomu i v tomto románu, který je nejen o dětech, ale hlavně je určen zejména pro dětské čtenáře. To v případě Petry Soukupové neznamená, že by si knihu neužil dospělý čtenář. Ba naopak! V knize je celá řada náznaků, které vám mohou napovědět a můžete tak skutečného viníka objevit dřív než ústřední hrdinka.
Martina je malá holka z vesnice, která si vždycky přála vlastního psa. Ale jak už to bývá, věci nejdou podle jejích plánů. Napřed dostane starého psa Ťapku, kterého ale nepovažuje za svého, protože pes žije jen u domu, a následně dostane dvě malé uřvané sestřičky. S odchodem Ťapky se nakonec rodiče nad Martinkou slitují a nového psa jí pořídí. Sníh je od začátku rebel: neslyší, když ho volají, běhá jako blázen a častokrát se Martině vytrhne z ruky a uteče do lesa. Jednoho dne se ale Sníh z lesa nevrátí a Martina ho najdete u silnice mrtvého. Co se stalo? Kdo zabil Snížka? Martina a její kamarádi budou muset přijít této záhadě na kloub.
Kniha je rozdělena na dvě části: v té první se seznamuje s Martinou, její rodinou a přáteli a v té druhé spolu s Martinou a jejími kamarády pátráme po vrahovi Snížka.
Petra Soukupová tu otevírá příběh ztráty, kterou prožívá malá holčička, na vesnici, kde každý každého zná. Je proto těžké si připustit, že někdo z lidí, které Martina zná, je vrahem. Martina postupně zjišťuje, že vrahem mohl být kdokoli, protože každý by měl potenciální motiv. Rozuzlení se nese přesně ve stylu Petry Soukupové a je zcela racionální, citové a možná trochu mrazivé.
Na knize rozhodně na první pohled zaujmou ilustrace Terezy Ščerbové, která vytvořila tmavomodrý svět plný svérázných postav a postaviček v čele s bílým Snížkem. Akcent žluté barvy dodává každému obrázku zvláštní kouzlo a celá kniha působí tak velmi svěžím dojmem. Každou ilustraci jsem si opravdu užila a musím říct, že pro mě bylo poměrně složité vybrat pár obrázků, které vám sem vyfotím. Klidně bych si nechala některé z nich i zarámovat.
Ilustrace nejsou vyloženě dětské a spousta věcí se na obrázcích děje spíš jen v náznacích, v náčrtcích.
Jazyk celé knihy působí naprosto přirozeně a živě a při čtení budete mít často pocit, jako byste Martinu slyšeli mluvit vedle sebe. To je podle mě něco, v čem je Petra Soukupová opravdu dobrá a proč její knihy mají takový úspěch.
Co o knize píší na webu Magnesia Litera: Když dítě něco chce, není hned třeba brát to smrtelně vážně. Velkých i malých přání se v dětské hlavě líhnou desítky, možná stovky za den. Jak přijdou, tak zmizí, myslí si dospělí. Ale jsou hlavy už v dětství hodně tvrdé a přání, která jen tak nezmizí. Martina chce psa a s Martinou se nedá smlouvat. Jde za svým cílem s takovou neústupností, až ho dosáhne. Sama si štěně vybere. Je bílé jako sníh: Snížek. Po krátkém okouzlení přichází trpká pravda – Snížek nejenže je hluchý a ve svých reakcích nevypočitatelný, ale nemá ani dobrou povahu. Všichni se ho bojí, nikdo ve vesnici ho nemá rád. Touha se změnila ve zklamání, z vysněného zvířecího kamaráda se stává pro celou rodinu problém. Jeho řešení není v Martininých silách a těžce to nese. Jednoho dne najde svého psa mrtvého. Pochopí, že ke smrti nedošlo náhodou, a začne se svými přáteli pátrat, kdo ji zavinil. Než se dobere pravdy, dozví se mnoho tajemství o dospělých ve vsi a jejich komplikovaných vztazích. Vyprávění je střízlivé, bez sentimentu, bez patosu. Má vtip i napětí, a přestože děj je načrtnutý v malém prostoru, překračuje jeho hranice ven i dovnitř. Jako už v minulosti, i tentokrát se potvrzuje, že Petra Soukupová nehladí svými příběhy duši, ale dokáže zasáhnout nitro svých čtenářů, třeba i drsným způsobem. Osobité ilustrace Terezy Ščerbové čtenáři umožňují nevypadnout z tóniny vyprávění, která spoluvytváří jeho syrové kouzlo.
0 Comments